Twiarry

 18. TOUHA

 » Tak tohle je poslední kapitola, kterou jsem našla. Bohužel není rozdělená do odstavců, což  je trohu matoucí, ale lepší než nic:] Uvidíme, jak se situace s Midnight Sun vyvine;] 

Běžel jsem lesem bez jakékoli námahy. I po všech těch letech, to bylo ještě stále osvěžující.Rychlost jakou jsem se pohyboval to byl pro mě pocit uvolnění,protože vzduch se rychle pohyboval kolem mě. Cítil jsem se volný.Pro člověka by to bylo nemožné,pohybovat se tak rychle přes kameny,stromy a kluzkou půdu. Bella byla stále ještě pevně propletená na mých zádech a oteplovala mou studenou kůži.Vítr bičoval její vůni za mnou ale protože měla ruce kolem mého krku mohl jsem vdechovat její teplou vůni. Zajímalo mě na co v těchto chvílích myslí.  Všechno,na  co jsem byl schopen myslet   bylo  jak jsem schopen jí držet, mít jí na hrudi a neublížit jí když jsme byli na louce.Jak mě lákala její vůně a jestli si přála její teplé rty na mých. Možná bych mohl? Pokud bych použil správné množství tlaku,ale nechci jí ublížit. a za pár minut jsme byli na silnici vedle auta.

"Vzrušující, že?" Zeptal jsem se,nadšeně. Ani se nepohnula ani nic neříkala. Její stisk byl stejně bezpečný, jako bych stále ještě běžel. Čekal jsem.Přesto nevydala ani hlásku ykdyž jsem věděl že je naživu, cítil jsem její tep a cítil jsem její dech. Čekal jsem další sekundu, a stále nic.

"Bello?" Zeptal jsem se  nyní. Konečně promluvila, ale její hlas  byl  napjatý ,,Myslím, že si musím lehnout," vydechla. Okamžitě jsem byl nervózní. Po celý den na louce, jsem  udělal chybu, a neuvědomil jsem si to?

Musel jsem se omluvit:  "Ach, promiň." Stál jsem tam stále čekal   na její uvolnění ze mě.  Upřímně řečeno nechtěl jsem to ale nenasytná touha byla rozpuštěna díky mé rostoucí panice. "Myslím, že potřebuji pomoc," přiznala. Zasmál jsem se pod nos, ale to bylo proto, že se mi ulevilo, ne proto, že by mě to rozesmálo. Položil jsem ruce na zamčené prsty a jemně jsem je vytáhl od sebe a vzal jí do náruče.  Díval jsem se jí do očí a v té chvíli jsem jí nikdy nechtěl dát dolů. Její teplo, její vůně, vše mě nutilo jí zabít, přesto jsem nechtěl,  můj hlad byl přesně o lásce a obdivu který jsem k ní cítil.  Myslel jsem, že bych mohl dát  mé rty na její .  Možná to nebyla nejlepší doba ona se zdála být trochu slabá.Pomalu,přestože jsem nechtěl jsem jí sundal dolů. jemně, jak jsem mohl, jako kdyby byla obvzlášt křehká,což byla.  Teď, když už není v mém  náručí, mohl jsem se soustředit na své blaho, aniž bych  se rozptyloval.

"Jak se cítíš?" Zeptal jsem se, stále nervózní. Vypadala, jako by se nemohla soustředit "Lépe, myslím." Z mých roků lékařské školy, jsem si uvědomil,  že musí mít nemoc z pohybu,nechtěl jsem na to myslet než udělám další chybu. "Dej si hlavu mezi kolena." Trval jsem na svém. Poslechla, a snížila se k zemi a jemně položila hlavu mezi kolena a pevně zavřela oči. Přesunul jsem se k ní blíž, snížil jsem se k zemi také. Seděl jsem vedle ní,myslel jsem jestli jsem jí neublížil.Ta myšlenka poslala ostrý střep bolesti do mého těla.  Zíral jsem na ni několik minut. Nakonec  zvedla hlavu a stáje vypadala trochu špatně.  Její oči byly stále zavřené.  Měla stejný výraz v její tváři jako v den,když jsem ji našel v podstatě ležící na zemi, zotavovat se z zatočení  hlavy   kvůli krvi na biologii. "Myslím, že to nebyl nejlepší nápad," přemýšlel jsem. Vzpomněl jsem si na chvíli, než jsme odjeli na louku. .Přemýšlím o tom jak jsme leželi na louce. Dál jsem zíral na ni, ona byla trochu zelená a její pleť začala ztrácet všechny barvy. "Ne, to bylo velmi zajímavé," Snažila se, aby to znělo věrohodně. "Haha Jsi bílá jako duch -! Ne, ty jsi bílá jako já"Zvolal jsem. "Myslím, že jsem měla mít  zavřené oči," dodala. "Pamatuj si to pro příště," Bude zde příště? "Příště!" zasténala. Nemohl jsem potlačit smích. "Nesměj se " zabručela, i když vím, že na mě není naštvaná. Její tvář pomalu začala získávat svoje barvy. Její oči byly stále pevně zavřené. Neslyšel jsem, co si myslí, a jeden z mála způsobů jak to zjistit  bylo  podívat se do jejích hlubokých očí.  kde jsem mohl Obvykle rozluštit její myšlenky. S nimi jsem neměl uzavřené zásuvky a chtěl jsem ji poprosit aby je otevřela.  "Otevři oči, Bello," zašeptal jsem.  Otevřela oči   a  pak vypadala jako omráčená. Nebyla nervózní, když jsem četl v jejích očích, byly stejně absorbovány, jak jsem byl v její blízkosti. Její oči pokynuli, abych se přiblížil. "Myslel jsem, když jsem běžel ..." zaváhal jsem. Bella mě přerušila:  "O  to,abys se mnou nepraštil o strom doufám."
" Bello,hlupáčku" zasmál jsem se, "Běh je pro mě druhou přirozeností, to není vše na co musím myslet." "nevytahuj se" zabručela. Usmál jsem se,a znovu jsem dostal  chut na ní. "Ne," zašeptal jsem, "Myslím , že tu je něco, co jsem chtěl zkusit." Pomalu jsem přesunul ruce na tvář a držel ji pevně v dlaních.  Přestala dýchat,dostal jsem strach že jsem udělal něco špatně.   Váhal jsem, ale dál zírala na mě s hladem v očích. Tolik emocí zuřilo skrze mne najednou, touha, vášeň, žízeň. Začal jsem se naklánět  blíž k ní, až  naše rty byly jen centimetr od sebe. Zavřela oči.Zastavil jsem se, když jsem cítil, elektřinu proudící mezi námi .  Každý centimetr který jsem se přiblížil k ní, nové emoce poletovaly  v mém těle. Byl jsem pod kontrolou, cítil jsem to.Pokračoval jsem dokut mé rty jakoby lehce broušené proti jejím pružným teplým rtům se nedotkly.  Přitiskl jsem trochu více , až se naše rty pohybovaly mezi sebou, její sladký dech mě obklopuje a její chuť je jako výbuch v puse, a chutná to mnohem lépe než Jakákoliv krev co jsem kdy ochutnal. Slyšel jsem, jak jí srdce bušilo a cítil jsem  jak je  její kůže stále teplejší. Naše rty byly pootevřené jen na vteřinu v době když popadla dech. Dýchala nyní těžce. Najednou, vydechla  a ruce mi dala  kolem krku.  Objal jsem ji zpátky divoce.  Ona si mě přitáhla blíž. Její ústa byla teplá a příjemná. Rozevřela rty kvůli dýchání. Její vůně spěchala skrze mne a netvor ve mně drápal do krku.  Zaťal jsem zuby a pak jsem ztuhl. Nechtěla mě pustit. Já se také Nechtěl pustit, chtěl jsem, k ní blíž. Nikdy jsem tento pocit necítil. Nemohl jsem to nechat pokračovat, bez chyb, křikl jsem na sebe. Moje ruce byly stále ovinuté kolem jejího obličeje, a já se pomalu, ale silně, tlačil od Belly pryč.  Otevřela oči. "Jejda," vydechla. "To je slabé slovo." Odpověděl jsem.Četla v mé tváři Věděl jsem, že to mohla říct, že jsem  cítil několik různých emocí.Vnitřně jsem se sebou  bojoval jestli jí mám políbit znovu. Můj hlad touha bušila do mého těla.  Každým úrazem elektrickým proudem se mi chtělo dát ji k sobě. "Mám ...?" zeptala se, když  jsem  pochopil její nevyřčenou otázku. Snažila se vymotat se ze mě, ale já bych ji nenechal. Vlastně, nemohl jsem ji nechat.  Držel jsem ji na místě, odmítl jsem  nechat ji jít. Vzal jsem  několik doušků vzduchu a cítil ohnivou žízeň hořet v krku.  Pokaždé, když  se nadehnu je to stále jednodušší , s každým dechem mé  přání, abych  ji políbil rostlo.
"Ne, je to nesnesitelné. Počkej chvilku, prosím," prosil jsem, nechtěl jsem ji nikdy nechat jít. Dívala se mi do očí,určitě pozorovala ten vnitřní boj.  nemohl jsem se dočkat, až se  naše těla  zase dají  dohromady. Jsou vhodné pro to tak dokonale, ale nemohl jsem dělat žádné další chyby. Kdybych jí ublížil.  Dál jsem se jí díval do očí. Tento polibek ... Bylo to nejpříjemnější, co jsem kdy udělal. Usmál jsem se na ni náhodně. "Tak," zvolal jsem."Snesitelné?" zeptala se. Přípustné? To byl nejúžasnější zážitek, který jsem kdy měl, mohu to říct? Zasmál jsem se hlasitě nad absurditou. "Jsem silnější, než jsem si myslel. Je dobré to vědět." Vysvětlil jsem. "Kéž bych mohla říct to samé. Omlouvám se," odpověděla s rozpustilým úsměvem. Byl  jsem vysoce , nadšený, "Jsi jenom člověk," řekl jsem 
"Díky moc," řekla ostře.

Rychle jsem vstal a nabídl jí ruku, něco, co jsem nikdy předtím neudělal, ale po dnešním odpoledni, a po polibku, jsem si uvědomil, že kontakt s ní není něco, čemu bych se měl vyhýbat.  Podívala se na mou ruku překvapeně, ale natáhla se bez zaváhání, to Teplo bylo nesmírně příjemné. . Ona se zakymácela na nohou, ale pořád jsem ji držel za ruku, abych  ji podepřel, nechtěl jsem pustit. "Jsi ještě slabá z  běhu? ​​Nebo to byly moje zkušenosti  v líbání?" Zeptal jsem se žertem. "Nemůžu si být jistá, já jsem ještě mdlá," odpověděla, "já myslím, že od každé něco." Jaké to byly úžasné pocity, které jsem měl. Cítil jsem se tak veselý  jako by mě nic v tomto světě, nemohlo skazit mou náladu. . Díval jsem se na ni a  pak si vzpomněl, že  ona trvala na řízení, "Možná by si měla nechat  řídit,mě" nabídl jsem se. "Zbláznil ses?" protestovala. "Můžu řídit lépe máš  mnohem pomalejší reflexy," vysvětloval jsem. "Jsem si jistá, že je to pravda, ale nemyslím si, že moje nervy, nebo můj vůz,to zvládnou." "Měj ve mě důvěru prosím, Bello," Opravdu , že bych nemohl zvládnout řídit její auto? Byla nervózní, že bych jí ublížil, po všem,čím  jsme si dnes prošli ?Díval jsem se na ni pak jsem  viděl svírala něco v kapse, její klíče, není pochyb. Sevřela rty.. Zavrtěla hlavou s úsměvem, zatímco její rty byly pořád pevně, "Ne. Ani náhodou." Řekla. Zvedl jsem obočí  nevěřícně. Nemohl jsem uvěřit, že by mi to nedovolila řídit.  Ustoupil jsem  šla kolem mě a já jsem sledoval, její nevyvážené kroky.  Strčil jsem ruku a chytil ji kolem pasu, odmítl jsem nechat ji jít. "Bello, já jsem už vynaložil velké osobní úsilí v tom abych tě udržel naživu. Nehodlám tě nechat si sednout za volant vozu, když nemůžeš ani chodit rovně. " Kromě toho  "Nemůžu nechat řídit opilého. " dodal jsem a hravě se zasmál. "Opilá?" ušklíbla se. "Ty si pod vlivem mé přítomnosti," usmál jsem se na ni, i když jsem to byl já, kdo byl pod vlivem její přítomnosti. "Nemohu tvrdit, že ne," přiznala s povzdechem.
Přísahám, že v té chvíli bych asi cítil svůj srdeční tep. Odtáhla ruku z kapsy, držící  klíč. Zvedla ruku poté, a otevřela  ji a  já jsem se díval na klíč.a popadl ho před tím, než dopadl na zem, bez námahy. "Uklidni se - můj náklaďáček je důchodce" zamumlala. "Velmi rozumné," souhlasil jsem. "A ty nejsi pod vlivem?" zeptala se mě, s trochou bolestí v hlase, "od mé přítomnosti?" Všechny pocity z tohoto odpoledne zaplavila zpět do mého těla a já jsem se okamžitě nemohl  dočkat, až ji budu  držet v náručí a uklidním jí. Bezmyšlenkovitě jsem se sklonil a dotkl se jí mými  rty na bradě, kde jsem pomalu sledoval linii od ucha až k bradě, protože jsem  věděl, že  kdybych místo toho  dal mé rty na její v této chvíli by  se nezastavila a  přitiskla mě k hrudi.Zachvěla se, a poslala  střely elektřiny  do mého těla. "Bez ohledu na to," zašeptal jsem, "já mám lepší reflexy." Jel jsem s Bellyjiným náklaďáčkem s lehkostí. Pořád jsem jel pomalu v žádném spěchu, abych ji přivedl zpátky. Během jízdy jsem ji dal jednu ruku pevně do dlaní. Okna byla otevřená  dolů a vítr bičoval její vůni  všude kolem mě. Pustil jsem rádio a začal zpívat spolu s písní, která hrála..  Bella nespouštěla oči od  mé tváře, a vrátil jsem jí  její pohled tak často, jak to bylo  možné. "Máš rád hudbu padesátých let?" zeptala se. "Hudba v padesátých letech byla dobrá. Mnohem lepší než v šedesátých letech, nebo sedmdesátých letech, fuj!" Zachvěl jsem se. "Osmdesátá léta byla snesitelná." Vysvětlil jsem jí. Uvědomil jsem si, že jsem udělal chybu, když se zeptala: "Řekneš mi někdy kolik je ti let?" ale její tvář byla měkká. "Záleží na tom hodně?" Usmál jsem se, doufal jsem , že nebude problém stisknout obavy, že by se jí nelíbilo, co by slyšela. "Ne, ale zajímalo by mě to ..." Zamračila se, "Zajímalo by mě, jestli by tě to rozhořčilo,"  dumal jsem.  Po několika minutách trvala na svém: "Zkus to." Vzdychl jsem si, otočil se a můj pohled na ni mi pomohl uvědomit si že jí nemůžu lhát Udržet tajemství před ní by bylo neúnosné.  Otočil jsem se a podíval se do slunce. "Narodil jsem se v Chicagu v roce 1901." Pak Jsem se zastavil a podíval se na její výraz obličeje. Nebyla znát žádné emoce na její tváři. Moje rty se kroutily  na své fasádě, ale pokračoval jsem,  "Carlisle mě našel v nemocnici v létě 1918.To Mi bylo sedmnáct,a umíral jsem na španělskou chřipku." Vysvětlil jsem.
Vydechl  jsem a otočil se a podíval se na ni, měl jsem strach z toho že  jsem řekl příliš mnoho. Nevím proč, ale pokračoval jsem, odmítal jsem, tajemství mezi námi. "Nevzpomínám si na to dobře - je to velmi dávno, a lidské vzpomínky blednou."řekl jsem. "Pamatuju si, jak to bylo, když mě Carlisle zachránil. Není to jednoduchá věc, ne něco, co by s mohla  zapomenout." Řekl jsem jí. Chtěl jsem jí říct pravdu, ale některé věci, jako jak bolestivá je transformace, a jak bolestné by to mohlo být, nebylo něco, co jsem chtěl sdělit. "Tvoji rodiče?" trvala na více informacích. "Oni už na tuto nemoc zemřeli. Byl jsem sám. To je důvod, proč si mě vybral. . V tom chaosu epidemie si nikdo neuvědomil  že  jsem pryč." "Jak tě  zachránil ...?" zeptala se.
Tam nebyl žádný jiný  způsob, jak bych vysvětlil transformační proces, a tak jsem se ho snažil vysvětlit, s minimem detailů, jak jen to bylo možné, "Bylo to těžké. Ne mnoho z nás má omezení nezbytné k její realizaci. Ale Carlisle byl vždy nejvíce humánní z nás ...Nemyslím si, že bys mohla najít někoho jemu podobného  po celou historii. "Odmlčel  jsem se, "Pro mě to bylo jen velmi, velmi bolestivé."  A to bylo vše, co bych řekl, kdyby se zeptala na  něco víc, tak bych odmítnul. Zíral jsem na ni a pak byla vidět zvědavost v jejích očích ale já jsem nechtěl nic víc  vysvětlovat. To je obvykle důvod volby. Byl jsem první v rodině  ačkoli carlisle našel Esme brzy po mně. "Skočila  z útesu. Přivedli ji rovnou do márnice, i když tak nějak, její srdce stále tlouklo. "Objasnil jsem. "Takže se musí zemřít , aby ses stal ..." Ona neřekla poslední slovo, a já jsem jí za to byl vděčný. "Ne, to  jen Carlisle. Nikdy by to neudělal někomu kdo by měl jinou možnost." Mluvil jsem o něm s úctou, "Je to jednodušší,jeli krev slabá." Slunce nakonec zašlo  pod obzorem a já jsem se díval dolů po temné cestě. "A Emmett a Rosalie?" Ptala se. Byla zvědavá na naší rodinu, a já jsem jí nutně chtěl říct co si přála, "Carlisle přivedl Rosalii do naší rodiny jako další mnohem později, doufal že budeme pár, jako Esme a on"Obrátil jsem oči " Bello, mohla přede mnou  skrývat své myšlenky ale nikdy pro mě nebyla více než sestra".Teprve o dva roky později zjistila, že je Emmett na Lovu – V té době  jsme byli v Appalachii našla medvěda jak ho chce zabít nesla ho zpátky ke Carlisleovi více než  sto mil, bála se toho že to nezvládne udělat sama.dokážu si představit jak těžká to pro ni byla cesta . " Zvedl jsem ruce a položil je na její obličej, kde jsem jí lehce přejížděl po tváři. "a to se jí povedlo." Hledala více odpovědí. "Ano," zašeptal jsem, "Viděla něco v jeho tváři,a dodalo jí to sílu. A oni jsou spolu dodnes. Někdy žijí od nás odděleně,  jako manželé. Ale mladí můžeme na daném místě zůstat jen na určitou dobu. Forks se zdálo dokonalé, a tak jsme tu všichni zapsáni na střední škole, "zasmál jsem se. " Myslím, že jim budeme muset jít na svadbu za pár let znovu. " Když jsme ted spolu mluvili otevřeně zeptala se " A Alice a Jasper?" "Alice a Jasper jsou dvě velmi vzácné bytosti. Oba si vyvinuli svědomí, bez vnějšího vedení. Jasper patřil do jiné ... rodiny, do velmi odlišného  druhu rodiny.Měl depresi, a  putoval na jeho vlastní pěst. Alice ho našla. Jako já, tak i ona  má některé dary nad rámec normy pro náš druh. "Bella mě pak přerušila, "Vážně? Ale ty jsi říkal, že jsi jediný, kdo umí číst myšlenky lidí." " To je pravda, ona umí  jiné věci, vidí Věci, které by se mohly stát, věci, které se objevují, ale je to velmi subjektivní budoucnost není vytesaná v kameni Věci se mění..." Vysvětlil jsem jí,a  doufal, že tento kousek zprávy jí nevystraší. "Jaké věci vidí?" zeptala se. "Viděla Jaspera a poznala, že on ji hledal dříve, než to sám věděl, Viděla Carlislea a naši rodinu a přišli společně s jasperem věděla kde nás najde. Vždycky vidí, například, když jiná skupina našeho druhu přichází do naší blízkosti. A jakékoli hrozby, které mohou představovat. Vzpomněl jsem si, jak Alice a Jasper se ukázali  v našem domě. Věděla, všechny naše jména a ptala se, do které místnosti by se mohla přestěhovat . Byl jsem na lovu, když poprvé přijela, a ona se rozhodla, že chce můj pokoj a zabalila všechny mé věci a dala je do garáže. Bellina otázka, mě vytáhla z přemýšlení "je vás hodně ... vašeho druhu?" Vypadala překvapeně. Snažil jsem se ji uklidnit: "Ne, není nás mnoho. Ale většina se neusadí na jednom místě. Pouze ti  jako my, ti  kteří se vzdali lovu lidí." Rychle jsem se podíval směrem k ní a doufal, že jsem neudělal další chybu. Ani se nehnula, takže jsem pokračoval "mohou žít spolu s lidmi nalezli jsme pouze jednu další rodinu, jako je ta naše, v malé vesnici na Aljašce. Žili jsme spolu nějaký čas, ale bylo nás mnoho takže jsme byli příliš nápadní " "A ti ostatní?" trvala na více informacích. " Skupiny časem se rozdělí Ale občas je  tu potkáme tu a tam, protože většina z nás dává přednost severu." "Proč?" zeptala se a já si uvědomil že jsem jí dal více informací, než jsem zamýšlel.

Zaparkoval jsem její vozidlo v příjezdové cestě pak, a vypnul vúz.Rozhodl jsem se ted nezmiňovat  nic víc. "Myslíš, že bych mohl chodit po ulici na slunci, aniž bych způsobil  dopravní nehodu? To je  důvod, proč jsme si vybrali Olympijský poloostrov, jedno z nejvíce bezslunečných  míst na světě. Je to pěkné, být schopni jít ven ve dne.  " "Tak to je místo, odkud  ty legendy pochází?" zeptala se se zájmem. "Pravděpodobně," usmál jsem se. "A Alice přišla z jiné rodiny, jako Jasper?" Bella se zeptala. Měla tolik otázek, ale tak jako tak jsem chtěl  odpovědět:  "Ne, a to je záhada. Alice si nepamatuje, na její lidský život vůbec. A ani  neví, kdo ji vytvořil. Probudila se sama. , a nikdo z nás nemůže  pochopit, proč, nebo jak je to. " Vysvětlil jsem jí. Náhle její žaludek zaduněl.  Najednou jsem si uvědomil, že přes den jsem zapomněl ji nakrmit ! Okamžitě jsem byl naštvaný sám na sebe, a chtěl jsem se ujistit, že o to bude postaráno. "Omlouvám se, já jsem tě nechal bez  večeře." Bylo mi to velmi líto. Snažila se hrát, "jsem v pořádku opravdu."Ale její žaludek ještě stále vydával zvuky nespokojenosti. "Nikdy jsem nestrávil hodně času s někým kdo musí jíst. Já zapomněl." Snažil jsem se vysvětlit, a doufal jsem, že se nezlobí  na mě, stejně tak jako já. "Chci zůstat s tebou." Přiznala. Chtěl jsem s ní zůstat taky tak moc. "Nemůžu jít dovnitř?" Zeptal jsem se a doufal, že mě  pozve. Oči se jí leskly , jako by na tu myšlenku myslela již dříve, "Přeješ si?" zeptala se s vzrušením v hlase. "Ano, pokud je to v pořádku." Mé nadšení bylo tak silné že jsem neváhal ani sekundu otevřel jsem boční dveře, a ty na straně spolujezdce. Nikdy jsem nechtěl aby mě opustili tyto  pocity, které pulzovali skrze mnou bylo to velmi příjemné. Bella neuhnula na můj okamžitý pohyb. "Velmi lidské," vyjádřila  poklonu, sarkasticky. Bella vystoupila z auta a my jsme se pomalu bížili k domovním dveřím. Šel jsem těsně vedle ní, a liboval si v tom  jejím teplu a kráse. Bella se podívala směrem ke mně několikrát, jako by kontrolovala,  jako by se ujištovala že jsem tam  Než jsme dorazili k jejím dveřím, kráčel jsem před ní sundal její  klíč pod okapem a otevřel  jí dveře.šla dovnitř, ale zastavila se u rámu dveří, a uvědomila si, "Dveře byly odemčené?" zeptala se mě. "Ne, použil jsem klíč pod okapem," přiznal jsem se jí, a okamžitě si uvědomil svou chybu.Ona ví že přede mnou nikdy nepoužila klíč. a obrátila  se ke mně Dívala se na mě váhavě a zvedla obočí. Věděl jsem, že je čas  jí říct pravdu. "Byl jsem na tebe zvědavý." "Ty jsi mě špehoval?" řekla s malou změnou v jejím hlase. Ona mě nepřesvědčila, že je  naštvaná, věděl jsem, že mi bude odpuštěno, "Co jiného se dá dělat v noci?" Vysvětlil jsem. Odvrátila se ode mne, a já jsem rychle spěchal k ní a vstoupil do kuchyně, dříve než ona. Seděl jsem na židli u kuchyňského stolu. Bella oči nenechala dole na několik okamžiků. Nakonec se ale odvrátila.Nenáviděl jsem to, když odvrátila své oči ode mne, já už nemohl číst  v její mysli pomocí jejích hlubokých hnědých očí. Díval jsem se na ní zvědavě.Jak hrabe do lednice, až něco vytáhla. Je to cítit jako rajčata a oregano, ble. "Jak často?" zeptala se.
"Hmmm?" Zeptal jsem se. Byl jsem rozptylován mým vnitřním žvaněním.
Pořád se neotočila, když mluvila, jako kdyby věděla, že mi to dělá těžší, když jsem nemohl přečíst její výrazy. "Jak často jsi sem přišel?" zeptala se velmi tiše. "Chodím sem skoro každý večer," přiznal jsem Otočila se tedy a  vír vzduchu, poslal její teplou vůni všude kolem mě.. V Krku mě matně  bolelo. "Proč?" zalapala po dechu. "Jsi velmi zajímavá, když spíš."  Potlačil jsem smích. "Ne!" zalapala po dechu, s trochou hrůzy na tváři. Slyšel jsem, jak jí srdce začíná být jako kladivo, a sledoval jsem, jak krev rychle stoupá do tváře, zbarvení  ted  měla  červené. Opřela se o kuchyňskou linku a já jí uchopil na  podporu, předpokládal jsem, že kdyby spadla tak jí chytím.Nechtěla říct nic jiného, ​​její tvář vyjadřovala mnoho emocí, rozpaky, vztek a zlost. Byl jsem hned nespokojen za své činy, asi bych měl odejít?
" velmi se na mě zlobíš?" Vyslechl jsem pozorně. " Na Tom  nezáleží!" vydechla. Odmlčel jsem se a čekal.
"Ano?" Naléhal jsem.
"Co jsi slyšel!" málem vykřikla. Okamžitě se mi ulevilo, že se na mě  nezlobí ale byl jsem naštvaný protože se bála, slyšel jsem něco co nechtěla abych slyšel. "Stýská se ti po matce," zašeptal jsem. "Ještě něco?" zeptala se. Vzpomněl jsem si na mnoho nocí kdy  jsem seděl v jejím  pokoji a díval se jak spí.  když řekla mé  jméno, zaslala náraz potěšení skrze mne. "Ty  jsi řekla mé jméno," přiznal jsem. Bella si povzdechla "hodně často?" zeptala se. potlačil jsem úsměv, "Kolik myslíš tím " ", přesně?" Okamžitě vypadala zahanbeně, "O Ne!" položila na mě  hlavu. Položil jsem ruce kolem ní, projevujíc správné množství tlaku a přitáhl si ji k hrudi pevně. Dal jsem rty k uchu a zašeptal: "Nebuď smutná. Kdybych mohl snít bylo by to o tobě. A já se za to nestydím." Přiznal jsem. Slyšel jsem, že Charlie vjel  na příjezdovou cestu, a uvědomil jsem si, Bella to slyšela taky. Ztuhla v náručí a zjistila, že možná nebyla připravena předvést nás, po tom všem.
"Vadilo by mu kdyby věděl že jsem tady?" Zeptal jsem se.
"Nejsem si jistá ..." zaváhala.
 a já se pustil a běžel jsem rychle z kuchyně.
"Edwarde!" Bella na mě zavolala. pak jsem se tiše zasmál. Charlie umístil  klíč do zámku a otevřel dveře. Já Jsem se pohyboval po schodech nahoru do ložnice  s tak rychlým pohybem, že žádný člověk by mě neměl šanci vidět. Charlie vstoupil hlavním vchodem, "Bello?" zvolal. "Tady" Bella odpověděla trochu zadýchaně. Slyšel jsem Charlieho kroky, vyšel ze dveří do kuchyně. Pořád jsem měl čas číst Charlieho myšlenky, i když bylo zřejmé, jaký  byl dnes večer,unavený a hladový. "Díky," řekl Charlie, a  sledoval Bellu. "Jaký jsi měl den?" Bella spěchala se slovy mezi velkými sousty jídla.že by se nemohla dočkat, až mě znovu uvidí? Je to důvod, proč spěchá? Charlie věděl, že tam nahoře bylo něco ,ale stále nic neříkal,  "Dobrý. Ryby brali ... A co ty?udělalas   všechno, co  jsi chtěla udělat?" "Ani ne - bylo tu moc hezky, abych  zůstala doma." "Byl to hezký den," souhlasil Charlie Skončila a jídlo zapila mlékem. A já se zasmál. Stál jsem v rohu jejího pokoje, vdechoval její vůni , zatímco jsem na ni čekal. Náhle se Charlie rozhodl říct něco o jejím chování, a já jsem pozorně poslouchal. "Spěcháš?" zeptal se. Charlie si představoval, že možná má v plánu jít  někam s přáteli .  a byl vlastně překvapen její odpověďí:  "Jo, jsem unavená. Jdu brzy spát."Objasnila to. Byl přesvědčen, "Vypadáš trochu nervózní."
"Opravdu?" Bella odpověděla.
"Je sobota," uvažoval Charlie. "Žádné plány dnes večer?" Zeptal se Charlie snažíc se  zjistit, co se děje. "Ne, tati, chci se vyspat." Bella odpověděla trochu se  zlostí v hlase. "Nikdo z kluků ve městě není tvůj typ, co?" Zeptal se Charlie, stále se snažíc získat více informací. "Ne, nikdo z kluků a snažila se zachytit můj pohled," řekla, a lehce zdůraznila slovo chlapec. Najednou jsem byl naštvaný ... ... nebo žárlivý, když jsem uslyšel Charlieho další myšlenku. Chce Bella ještě Mikea Newtona. Kdyby jen věděl, jaké dítě ve skutečnosti byl. Mike by snadno proházel jednu dívku za druhou, ,Toho chtěl aby se líbil jeho dceři ?
"Myslel jsem si, že Mike Newton ... říkalas, že byl přátelský." Charlie se usmál při té představě. "Je to jen kamarád, tati." Bella řekla naštvaně. Žárlivost  ve mně ještě zuřila Hnusí se mi to dítě Newton. . "No, ty  jsi příliš dobrá pro všechny, tak jako tak." To je slabé slovo, pomyslel jsem si: "Počkej, až se dostaneš na vysokou školu, kde začneš  hledat," Charlie byl rád, že s nikým nechodí, nebo si to myslel... kdyby jen věděl. "Zní to jako dobrý nápad," Bella souhlasila. Slyšel jsem, že Bella jde, lehké kroky šli nahoru po schodech, pomalu. Chtěl jsem běžet za ní, uchopit ji do náručí, a závodit nahoru po schodech, abych nemusel se ztrácet další sekundu od ní. "Dobrou, miláčku," Charlie zavolal. "Uvidíme se ráno, tati." Zvolala. Bella stále stoupá po schodech, pomalu, rozvážně pomalu, dokonce. já se stal netrpělivým.Ona nakonec dosáhla  vrcholu schodiště a vstoupila do pokoje.  Nevšimla si mě, a já jen dál sledoval. Sáhla do okna, dívala se dopředu a dozadu, zamžourala očima, a pak zašeptala: "Edwarde?" Během jejího hledání venku, jsem šel rychle do postele a tam ležel, s rukama za hlavu, aniž bych vydal jediný zvuk.a pak se zasmál, a zašeptal: "Ano?" Otočila se tak rychle, že jsem  cítil vítr od jejího pohybu. Její vůně vletěla  na můj jazyk, když jsem chytil dech. To bylo ještě úžasně sladké, a dvojnásobně lákavé. Její ruka se natáhla  a chytila mě kolem krku, zatímco její srdce začínalo bušit nahlas Měl jsem velký úsměv rozmístěný po  tváři.
"Ach!" vydechla a rychle klesala k zemi. Našpulil jsem rty a snažil se zadržet smích, "je mi to líto." Její srdce tlouklo rychleji, "Dej mi pár minut restartovat mé srdce." Posadil jsem se pomalu, abych jí nezaskočil  znovu.  Naklonil jsem se a natáhl ruku, chytil ji za ruce a položil ji na postel vedle mě. Nechtěl jsem, aby  seděla na podlaze. A já chci být blíž k ní, dodal jsem v duchu. "Pojd si sednout se mnou," navrhl jsem .Položil jsem ruku na její, "Jak je na tom srdce?" " jsem si jista, že slyšíš mé srdce , líp než já."Řekla ironicky. Já se zasmál,byla to pravda. Seděli jsme tam v tichosti několik dlouhých vteřin. Poslouchal jsem pozorně její srdce,  to nakonec dosáhlo  její normální srdeční frekvence šedesát pět úderů za minutu. Jakmile se uklidnila   otočila se a podívala se na mě, "dáš mi chvíli abych mohla být  člověkem?" zeptala se. "Jistě," a pokynul jsem jí rukou na znamení, že by měla pokračovat. Podívala se na mě ještě chvilku, "Zůstaň," poručila. "Ano, madam." Odpověděl jsem, a v tu chvíli jsem ztuhl, ukazujíc jí, že  nikam nejdu. Vstala z postele, popadla nějaké oblečení z podlahy, tašku od stolu a odešla z místnosti. Opustila zhasla, ale to není problém, viděl jsem jasně i ve tmě. Její vůně byla stále přetrvávající, a vydechl jsem v několika velkých douškách. Slyšel jsem, jak dveře  hlasitě praštily, pravděpodobně dveře do koupelny. Slyšel jsem ji pod tekoucí vodou v koupelně. Po několika minutách, vůně mě praštilo ... ona byla ve sprše. Její aroma plulo pod dveřmi ložnice a na můj nos, kolem celého mého  těla. Cítil jsem jí  použila mýdlo a já jsem cítil její krev, jak ji voda ve sprše ohřívá.  Byl jsem nervózní že je to něco, ceho bych měl litovat. Měl bych utéct? Rychle jsem procházel všechny důsledky, které by  se mohly stát v této chvíli. Prosím, prosím, buď opatrný Aliciny myšlenky byly varováním. Šel jsem k oknu, kde jsem viděl Alici stojící mezi stromy, a zašeptal: "Děkuji." Rádo se stalo, Edwarde. Přestěhoval jsem se rychle zpátky do postele,.Slyšel jsem, jak Bella doslova běží dolů po schodech. Zastavila se uprostřed ","dobrou  noc tati, "zavolala na Charlieho. Charlieho myšlenky byly zmatené, a on byl pořád přesvědčen, že má něco v plánu. "Dobrou, Bello." zavolal na ní. Dveře ložnice se rozlétly,  rychle se otočila a zavřela dveře  pomalu. Usmála se na mě a já jí vrátil úsměv. Já Jsem se díval na její vzhled, její vlasy byly  ještě mokré ze sprchy a měla na sobě děravé tričko a kalhoty  šedé, a ona byla naprosto ohromující. Zvedl jsem obočí a řekl, "Skvělé". Zamračila se. Ona dostala špatný pocit: "Ne, to ty vypadá na tobě  dobře."  Snažil jsem se to vysvětlit.
"Díky," zašeptala. Přešla pokoj a posadila se na postel. "Co to všechno bylo?" Zeptal jsem se jí.
"Charlie si myslí, že se chci  vyplížit  ven."Přemítala. Ona je vnímavá, "O," řekl jsem a snažil se mluvit, jako bych netušil, "Proč?" Natáhl jsem se a lehce umístil prst pod bradu zvednul jí, abych mohl vidět její tvář, a přečtíst si v očích. "Zdá se, že je to... mnohem jednodušší, být blízko ke mně," řekla. Byla to pravda, je to stále  snazší být kolem ní. Obávám se, že kdybych se od ní měl na  jakkoli dlouhou dobu vzdálit že bych musel vymyslet výmluvu abych s ní mohl zůstat.Přesunul jsem se k nosu tak lehce ji hladil po bradě.  Celá se chvěla pod mým dotykem. Přestěhoval jsem  rty do dutiny pod uchem a políbil ji lehkou váhou. "Mnohem, mnohem snadnější," vydechla. Její puls tloukl. "Hmm." Zamumlal jsem jí do ucha. "Tak jsem si říkala ..." Bella začala mluvit, ale já jsem byl tichý. Začal jsem ji hladit po klíční kosti se svým prstem,ale byl jsem stále zvědavý, "Ano?" Vydechl jsem jí do ucha. Celá se chvěla znovu. "co je to, co myslíš?" hlas se jí třásl  radostí. Zasmál jsem se lehce, dýchal jí do ucha. Její puls se zvedl, "mysl nad hmotou," vydechl jsem. Odtáhla se ode mě. Okamžitě jsem byl nervózní  udělal jsem  něco?. Chtěl jsem, ji zpátky ke mně.Pak  Jsem ztuhl, Strachem že  jsem udělal něco neuvěřitelně špatného. Sevřel jsem  čelisti. Hleděla na mě  upřeně . Já pomalu a vědomě uvolnil zuby. Co se děje?
"Udělal jsem něco špatně?"
"Ne -. Naopak já se  snad zblázním," vykřikla. Byl jsem v tu chvíli v  euforii. Užívala si to stejně jako já. "Opravdu?" Zeptal jsem se nadšeně. Úsměv se  postupně rozšířil po celém  mém obličeji.
"Chtěl bys potlesk?" zeptala se. Můj úsměv se rozšířil, "já jsem jen příjemně překvapen," vysvětloval jsem. "V posledních sto letech , nikdy mě  nic takového nenapadlo.Nevěřil jsem že bych chtěl být s někým jiným, jiným způsobem než z mými  bratry a sestrami. a pak jsem tě našel , i když je to všechno pro mě nové, doufám  že jsem  v tom dobrý  ... když jsem s tebou.. " Bella mě  přerušila : "Ty jsi dobrý ve všem." Jediné, na čem mi záleželo bylo   to, abych byl  s ní.Pokrčil jsem rameny a oba jsme se tiše smáli. "Ale jak to může být tak snadné ?" zeptala se, čistě ze zvědavosti  "Dnes odpoledne ..."
"Není to snadné," povzdechl jsem si: "Ale dnes odpoledne jsem byl stále ještě ... nerozhodnutý,. Bylo to pro mě neodpustitelné, abych se  tak choval." Vysvětloval  jsem "Ne neodpustitelné." Řekla.
"Děkuji," usmál jsem se, "Víš," pokračoval jsem,s očima od ní , aby nemohla číst zklamání, "nebyl jsem si jistý, jestli jsem dost silný ..."  "Takže je to ted možné?" zeptala se s nadějí v hlase. "Mysl nad hmotou," opakoval jsem a usmál se. "jů, to bylo snadné," řekla pobaveně. Neuvěřitelné, hodil jsem hlavou dozadu a zasmál se šeptem na strop. "Lehké pro tebe!" Řekl jsem jí, jak jsem se lehce dotkl špičky nosu  mým prstem. Dotyk poslal elektřinu skrze mě, jako to dělá vždycky, když se dotýkáme.  Potřebovala pochopení však, že to nebylo snadné pro mne vůbec,já  jsem bojoval s mnoha tužbami, když  jsem byl kolem ní tak jsem si nebyl jistý, jestli bych mohl trvale ,je všechny udržet v kleci.. "Snažím se," zašeptal jsem jí své myšlenky, "Budeli to... příliš, budu muset odejít." Řekl jsem   smutně.  Jak jsem  kdy mohl opustit tuto nádhernou duši, teď, když jsem ji našel? "A to bude těžší, zítra," pokračoval jsem."Neodcházej, " prosila. Více než šťastný jsem odpověděl: "To mi vyhovuje," a usmál jsem se na ni  s milující tváří: "Přines mi  pouta -. Jsem tvůj vězeň"Zasmál jsem se tiše. "Vypadá to, že si více ... optimističtější než obvykle," řekla. "Zažívat  lásku. Je to neuvěřitelné, je to rozdíl mezi čtením o něčem, co vidíš na obrázku, a co zažíváš."konstatoval jsem. "Velmi odlišné," souhlasila, "silnější, než jsem si představovala." "Například:. Emoce žárlivost, četl jsem o ní stotisíckrát, viděl herce ztvárnit ji v tisíci různých hrách  a filmech, nikdy jsem je nepochopil, docela jasně, ale to mě šokovalo ...." Zamračil  jsem se,  vzpomněl jsem si, jak všichni kluci ve městě mluvili  o Belle, "Vzpomínáš  si na den, kdy tě  Mike požádal o tanec?" Dívala se  na mě upřeně. Přikývla: "V den, kdy jsi se mnou začal znovu mluvit." "Byl jsem překvapen vzplanutím  odporu, téměř zuřivosti, kterou  jsem cítil – nejprve  jsem nepoznal, co to bylo pak se to ještě zhoršilo, zlobil jsem se že jsem nemohl vědět, co si myslíš, proč jsi ho odmítla.. Bylo to prostě pro tvou kamarádku? Byl tam někdo? Věděl jsem, že jsem neměl právo na péči v obou směrech. Snažil jsem se nestarat. A pak vedení začalo tvořit "zasmál jsem se při vzpomínce na její tváři, když se stala  rozhněvanější pokaždé, když ji někdo požádal  o tanec.. "Čekal jsem, bezdůvodně si přál slyšet, sledovat tvé vyjádření. Nemohl jsem popřít úlevu kterou  jsem cítil,.Ale nemohl jsem si být jistý. To byla první noc, kdy jsem sem přišel. " "A pak," zašeptal jsem, "jak jsi  spala,  řekla si mé jméno. Mluvila jsi tak jasně, nejdřív jsem myslel, že jsi se probudila. zamumlala si mé jméno ještě jednou, a povzdechla si.  A já jsem věděl, že jsem tě nemohl ignorovat už déle. "Během mého malého vystoupení, se Belle rozbušilo srdce, a její puls začal závodit, pokračoval jsem: "Ale žárlivost ... ta je divná. Tolik mocnější, než bych si myslel. A iracionální. Právě teď, když Charlie se ti zmínil O tom odporném Mikeovi Newtonovi .. "Zavrtěl jsem hlavou. "Mělo mě napadnout, že budeš poslouchat," zabručela. "Samozřejmě," řekl jsem. Iracionální, opakoval jsem v hlavě, "já jsem v tomto  nový, ty jsi vzkřísila člověka ve mně je to čerstvé." Snažil jsem se vysvětlit mé myšlenky. "Ale upřímně,  poté, co jsem se dozvěděla, že Rosalie - Rosalie, vtělení čisté krásy, Rosalie -. Byla určena pro tebe, Emmett nebo ne Emmett, jak mohu soupeřit s ní?" Ušklíbla se. Cítil jsem pocit v hrudi ... žárlila na mě! Je to báječný pocit. "Neexistuje žádná konkurence," usmál jsem se. Její zápěstí jsem měl stále v ruce a já jsem si ji přitáhl blíž Držel jsem ji na hrudi. "Vím, že to není žádná soutěž," zamumlala do prsou. "To je ten problém."
Rosalie si myslí, že je lepší než ona? Šílený!Kdyby Rosalie věděla a ona to pochopí, že Bellina krása zdaleka převáží krásu Rosalie! "Samozřejmě, Rosalie je svým způsobem krásná, ale i kdyby nebyla jako moje  sestra, i když by k ní Emmett nepatřil, nemohla by  nikdy na  desetinu, ne, ani na jednu setinu být pro mě přitažlivá. " Snažil jsem se vysvětlit, ukázat jí, jak moc je pro mě důležitá. "Je to skoro nespravedlivé," zašeptala, stále bezpečně zabalená v mém  náručí, "Já jsem nemusela čekat vůbec. Proč by mi to mělo vyjít tak lehce?" ptala se potichu. "Máš pravdu," zasmál jsem se, "já jsem to měl určitě těžší ." "Jediné co musíš  riskovat je tvůj život každý den strávený  se mnou, to jistě není mnoho. Stačí se otočit zády k přírodě, na lidstvo ... co je to co stojí za to?" Zeptal jsem se. "Velmi málo – necítím se ničeho  zbavena," zamumlala.Pak Chvíli jsme jen tak seděli.
"Co ..." začala se ptát. PakJsem ztuhl, protože Charlieho myšlenky byly evidentní,  šel se podívat na Bellu jestli je v posteli. Pustil jsem její ruce, i když  mi to způsobilo bolest, abych tak učinil, a přestěhoval se do rohu místnosti. Najednou jsem si uvědomil, že Bella neměla tušení, co se děje, "Lehni!" Zašeptal jsem vášnivě. Rychle se  zabalila  do své deky a lehla si na bok.Charlie  otevřel dveře jen o vteřinu později. Sledoval jsem,jak přehání každý nádech.  Zvedl jsem oči. Stál tam celou minutu před uzavřením dveří. Bella se nehýbala. Přestěhoval jsem se rychle k ní a zalomil jsem rukama kolem ní. Byl jsem okamžitě nedočkavý. Dal jsem jí rty k uchu: "Ty jsi hrozná herečka - řekl bych, že kariéra není protebe ." Vydechl jsem. Zachvěla se, a pak odpověděla: "Sakra ," zašeptala. Držel jsem ji pevně u hrudi a začal jsem si pobrukovat  její ukolébavku, kterou jsem složil. Pak jsem zaváhal, "Chceš, abych ti  zpíval ke  spaní ?" Zeptal jsem se.
"Správně," zasmála se, "Jak  bych mohla spát s tebou!" "Byl jsem tu pořád," připomněl jsem jí.
"Ale já jsem nevěděla, že jsi tady," řekla trhaným hlasem. Byla to pravda, Netušila, že jsem tady. Nechtěl jsem odejít, tak jsem se rozhodl pro  kompromis to by bylo nejlepší, "takže pokud nechceš  spát ..." vydechl jsem jí do ucha. Měl jsem jiné představy tolik  věcí bychom mohli dělat, Nedokázal jsem si představit, jak bych se cítil, kdybych ale  ztratil kontrolu. "Pokud se mi nechce spát ...?" odpověděla.
Zasmál jsem se šeptem: "Co chceš dělat?" Ona na okamžik zaváhala.
"Nejsem si jistá," řekla nesměle. Nemohl jsem udělat toto rozhodnutí pro ni musela se rozhodnout ... je to její volba, a musí to být vždy její volba. "Řekni mi, když se rozhodneš," odpověděl jsem. "Rozhodla jsem se, co chci dělat, chci slyšet víc o tobě," řekla mi. Mohl bych to zvládnout, "Zeptej se mě na něco" pobídl jsem. Ona se na chvíli odmlčela: "Proč to děláš?"zeptala se zvědavě s planoucím hlasem: "Já pořád nechápu, jak můžeš tak těžce odolávat; Samozřejmě jsem ráda,že to děláš. proč se tím ale obtěžuješ " Nebyl jsem si jistý, jak na to odpovědět, musel jsem přemýšlet, jakým  správným způsobem, jak to vysvětlit, " To je dobrá otázka, a nejsi první, kdo to chce vysvětlit Většina našeho druhu, kteří jsou docela spokojení s tím – lovem.My se snažíme si uchovat základní lidskost. "  Vysvětlil jsem jí.
Ona se ani nepohnula.Chvíli jsem čekal pak mě napadlo že může spát. "Ty jsi usnula?"
"Ne!" šeptala.
"To je všechno, na co si byla zvědavá?" Přemýšlel jsem. "Proč můžeš  číst myšlenky - proč jenom ty a Alice může vidět do budoucnosti ... proč se to stalo?"zašeptala. Pokrčil jsem rameny ted jsem opravdu nevěděl, jak na tuto otázku odpovědět.přemýšlel jsem jen na vteřinu, "My opravdu nevíme Carlisle má teorii ... věří, že všichni si přinesou  něco z našich nejsilnějších lidských rysů že to s námi odešlo do dalšího života kde je to  intenzivnější.. mysl a naše smysly. Myslí si, že jsem musel být velmi citlivý k myšlenkám lidí kolem mě. A že Alice měla nějakou jasnozřivost, když byla . "Jen jsem přestal mluvit  , už  měla jinou otázku: "Co si přinesli do dalšího života, ostatní?"  byla neuvěřitelně zvědavá, což jí nemám za zlé . "Carlisle si  přivedl jeho soucit. Esme si  přinesla její  schopnost vášnivě milovat. Emmett si přinesl sílu, Rosalie její ... houževnatost. Jasper je velmi zajímavý. Byl docela charismatický ve svém prvním životě on byl schopný ovlivňovat své okolí, aby viděli věci jeho způsobem Teď je schopný manipulovat emocemi lidí kolem sebe.  "Ležela tam, velmi tichá a klidná. Možná, že usnula.Čekal jsem pár minut, pohyboval jsem mým nosem  nahoru a dolů po jejím krku, dech její vůně jsem cítil  ještě jednou.Konečně promluvila: "Tak kde to všechno začalo? Chci říct, Carlisle změnil tebe, a pak někdo musel změnit jeho a tak dále ..." Ptala se na nemožné otázky. Snažil jsem se myslet logicky: "No, odkud jste přišli? Evoluce? Stvoření? " Je to úžasný pocit vědět že o mně chtěla všechno vědět. "Máme zítra, a druhý den, a další ...," slíbil jsem  jí. Věděl jsem, že od tohoto okamžiku, jsem ji nikdy nechtěl pustit stranou. "Jseš si jistý že nezmizíš  po ránu?" zeptala se, "Nenechám tě samotnou," a můj slib je bezpodmínečný.
Neviděl jsem ji červenat se, ale já jsem cítil jak se jí krev řítí do obličeje a já jsem slyšel její puls. Okamžitě jsem byl zvědavý, "Co to je?"
Ona odpověděla ihned: "Ne, na to zapomeň. Rozmyslela jsem si to." "Prosím," prosil jsem. Neřekla nic, ona se ani nepohnula, "Prosím?" Nakonec řekla: "No," začala "Ano?"řekl jsem.. "Říkal jsi, že Rosalie a Emmett budou mít brzy svatbu... Je to ... manželství ... stejné jako pro člověka?" byla červená. Věděl jsem, že se  červenala, vůně její krve byla těžká v její tváři. Její puls ještě závodil.  "Ano, myslím, že je to to samé," odpověděl jsem, " Vysvětlil jsem. "Ach," vydechla Bella. Okamžitě jsem byl zvědav., "Byl tam záměr ?" Zeptal jsem se. "No, jsem zvědavá ..." zaváhala, "O ty a já ... jednou ..." Její věty se odmlčely. PakJsem ztuhl.Co kdybych jí zabil!? "Nemyslím si, že ... že ... by to bylo možné pro nás."Řekl jsem, velmi vážný. "Protože to by bylo příliš těžké pro tebe, kdybych byla  ... blízko?" říkala si potichu. "To je určitě problém. Ale to není to, co jsem myslel. Je to jen, že jsi tak měkká, tak křehká. Mám na mysli mé  akce každou chvíli, to že jsme spolu, bojím se že bych ti ublížil. Mohl bych tě  zabít docela snadno, Bello, prostě by to byla moje nehoda. " Vysvětlil jsem jí a doufal, že si uvědomila, že bych jí nikdy neublížil, a proto - jsem nikdy nchtěl ztratit kontrolu. Neodpověděla. Její mlčení bylo skličující. "Bojíš se?" Zeptal jsem se. Ne, jsem v pořádku." lhala hladce. Myslel jsem na to na chvíli. Měl jsem své vlastní otázky. "Jsem zvědavý, ale," řekl jsem mírně, "Už jsi někdy ...?" Nechtěl jsem dokončit větu v naději že ona  si uvědomí na , co jsem se ptal.
Odpověděla okamžitě, "Samozřejmě že ne." "řekla jsem, že jsem nikdy  nezažila pocity jako s tebou ani jsem tomu nebyla blízko." "Já vím. Já jen, že znám myšlenky druhých lidí. Vím, že láska a chtíč ne vždy musí mít  stejný význam ve  společnosti." Vysvětlil jsem. . " Pro mě ne,pro mě to bez lásky nelze. " povzdechla si. Přitáhl jsem ruce kolem ní znovu a vdechl její vůni do plic, nechal ji hořet v krku, "To je hezké . V celé mé existenci, nikdy jsem se s jinou ženou, člověka nebo upíra… Nikdy jsem nebyl tak fyzicky nebo psychicky blízko nikomu. "Být s někým jiným  než s bellou by  bylo pro mě nepochopitelné.Mám pocit, pocity tak úžasné a stálo za to si počkat. Najednou zívla. Byl jsem vzhůru, ale ona se potřebovala vyspat, "já jsem odpověděl na tvoje dotazy, nyní bys měla spát," naléhal jsem. "Nejsem si jistá, jestli můžu." Zlomilo mi to srdce se jí zeptat, ale vždycky se Bella musí  rozhodnout, "Chceš, abych odešel?" tam byl slyšet smutek v mém hlase. "Ne!" Málem vykřikla. Zasmála jsem se, a začal jsem být zase veselý..  Začal jsem ji broukat ukolébavku do ucha znovu. A znovu než Bella  nezačala dýchat stále  hluboce. Pak začala mumlat.